Také prostřednictvím stvoření promlouvá Bůh, projevuje v něm zřetelně svou vůli. Poznat tuto vůli je povinností člověka. A Syn Boží Ježíš ukázal k tomu pravou cestu ve svém svatém Slově, neboť lidé sami se o to nenamáhali a proto se stále více zamotávali do zákonů, které ve stvoření samočinně působí.

Neznají-li lidé toto neovlivněné tkaní ve stvoření a používají-li je nesprávně, vede to časem nutně k jejich zkáze, ale naopak stoupá lidstvo vysoko vzhůru, žije-li správně podle Boží vůle.

Odměna i trest pro člověka spočívají v samočinném tkaní ve stvoření, které je trvale a beze změny vedeno samotnou vůlí Boží.V něm je i zavržení či spása! Je neúprosné a spravedlivé, vždy věcné a nezná libovůle.

Tkví v něm nevýslovná vznešenost Boží, jeho láska a spravedlnost. Tedy v Jeho díle, které dal člověku a současně mnoha jiným tvorům za obydlí a domov.
Nadešel teď čas, kdy lidé musí přijít k vědění o těchto věcech, aby s plným přesvědčením dospěli k poznání Božího působení projevujícího se v Jeho díle!

Pak bude státi každý pozemský člověk pevně a neochvějně zde na zemi, pln radostného tvořivého chtění, vděčně vzhlížeje k Bohu, poněvadž ho s ním spojuje po všechny věky poznání, vyvěrající z vědění.

Abych lidem zprostředkoval vědění, které by je přehledně a srozumitelně přesvědčilo o tom, jak Bůh působí ve své spravedlnosti a lásce, napsal jsem dílo "Ve Světle Pravdy", které je bez mezer, které odpovídá na každou otázku, a ujasňuje lidem, jak podivuhodné jsou cesty ve stvoření, jež udržuje mnoho služebníků Jeho vůle.

Svatý jest však jedině Bůh!

(I. díl Poselství Grálu, z kapitoly Kult)

Uvažte lidé, že každá pozemská životní dráha jest krátkou školou, že odložením těla nenastává pro vás samé konec. Budete trvale žít, nebo trvale umírat! Trvale prožívat blaha nebo trvale trpět!

Kdo se domnívá, že pozemským pohřbem je pro něho všechno odbyto, vše vyrovnáno, ten nechť se obrátí a jde svou cestou. Tím přece chce oklamat jen sebe samého. Zděšeně bude pak státi před Pravdou a svou cestu utrpení... bude muset nastoupit! Jeho skutečné já, zbavené ochrany těla, jehož hutnost je obklopovala jako zeď, bude pak přitahováno stejnorodým, které je obklopí a pevně sevře.

Proto se konečně vzchopte. Ovoce každé vaší myšlenky dopadá zpět na vás, zde nebo tam, vy je musíte požívat. Této skutečnosti nemůže uniknout nikdo!

Zlé chtění stlačuje ducha dolů a činí ho těžkým, dobré však nese ho vzhůru. K tomu ukázal vám již Ježíš, Syn Boží, prostou cestu, vedoucí bezpečně k cíli. Vždyť hluboká pravda spočívá v prostých slovech: "Miluj svého bližního jako sebe sama!" Tím dal klíč ke svobodě, ke vzestupu. Neboť nedotknutelně platí: Co činíte bližnímu, konáte ve skutečnosti pro sebe! Pro vás samé, protože podle věčných zákonů všechno bezpodmínečně padá zpět na vás, dobré nebo zlé, ať již zde nebo tam. Vrátí se to. Proto je vám tím ukázána nejprostší cesta, jak máte chápat krok k dobrému chtění.

Svým chováním máte dávat svému bližnímu, svou povahou! Nikoli snad bezpodmínečně penězi a majetkem. Tím by byli přece nemajetní vyloučeni z možnosti dávání. A v tomto způsobu jednání, v rozdávání sama sebe ve styku s bližním, v ohledu, v úctě, kterou mu dobrovolně nabízíte, spočívá ono milování, o němž mluvil Ježíš.

(I. díl Poselství Grálu, z kapitoly Vzestup)

Kdo má v sobě pevnou vůli k dobru a snaží se dodat svým myšlenkám čistotu, ten již našel cestu k Nejvyššímu! Jemu bude pak všechno ostatní přidáno.

Člověk, který je vnitřně spoután, bude věčně otrokem, i kdyby byl králem.

Udržujte krb svých myšlenek čistým, tak založíte mír a budete šťastni!

Každé své dílo učiňte péčí a pílí děkovnou modlitbou, každé slovo které promluvíte, nechť zrcadlí lásku, kterou vám Bůh poskytuje.

Láska je přece všechno! Láska je spravedlnost, láska je i čistota! Není odloučení těchto tří. Tyto tři tvoří jednotu, a v tom tkví opět dokonalost. Mějte na paměti tato má slova, přijměte je jako klíč ke všemu co se ve stvoření děje!

Nesobecky dávat, pomáhat, kde je třeba, a mít porozumění pro utrpení bližního a jeho slabosti, znamená přijímat, neboť to je ta přímá, pravá cesta k Nejvyššímu!

Čas stojí. Zůstává týž, dnes, včera, i za tisíc let! Jenom formy se mění. Noříme se do času, abychom čerpali z klína jeho záznamů, abychom obohatili své vědění ve sbírkách času. Neboť nic se mu neztratilo, všechno uchoval. Nezměnil se, protože je věčný.

Člověk se může rozhodovat pro dobré nebo zlé myšlení, a může proto řídit Boží sílu k dobru stejně jako ke zlu! V tom spočívá odpovědnost, kterou člověk má; vždyť za to ho nemine odměna nebo trest, protože se všechny následky myšlenek vracejí k východisku podle zákona zvratného působení, které nikdy neselže, a jest tedy naprosto neochvějné čili neúprosné, tím i neúplatné, přísné a spravedlivé. Neříká-li se totéž i o Bohu?

Bůh je síla, která udržuje v činnosti přírodní zákony; síla, kterou dosud nikdo nepochopil, nikdo neviděl, ale jejíž účinky musí každý vidět, cítit, pozorovat denně, v každou hodinu, ba ve zlomcích každé vteřiny, jestliže jen chce vidět. Musí je vidět v sobě, v každém zvířeti, v každém stromě, v každé květině, v každé žilce listu, který se prodírá z pupenu ke světlu.

Vždy pamatuj, že všechny následky tvého myšlení dopadají stále zpět na tebe, vždy podle síly, velikosti a rozsahu působnosti myšlenek, v dobrém stejně jako ve zlém. Rozpad těla neznamená vyrovnání dluhu! Odplata ve zpětném účinku přijde jistě, dříve nebo později, zde nebo na onom světě. Jsi pevně duchovně spojen se všemi svými skutky.

Podle věčného zákona zatěžuje vás nezměnitelná nutnost odpykání, a tu nemůžete nikdy přesunouti na jiné. Jaké břímě na sebe uvalujete svými myšlenkami, slovy nebo skutky, to nemůže s vás sejmout nikdo jiný než vy sami! Uvažte, že jinak by byla Boží spravedlnost jen prázdným zvukem, a s ní rozpadlo by se v trosky také všechno ostatní.

(Porovnejte tato slova se slovy Bible: Lk 12/59, Mt 5/26 – Pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.)

Při stálém dobrém chtění musí nastat konec všemu odpykávání, protože ten, kdo chce dobro a působí k němu, neposkytuje již novou potravu pro opakovanou nutnost odpykávání. A tím nastává pak osvobození, oproštění, které jedině dovoluje vzestup ke Světlu. Dbejte této výstrahy! Není pro vás jiné cesty! Pro nikoho!

V Poselství jsem přinesl vědění o stvoření spolu s vysvětlením všech samočinně působících zákonů ve stvoření, které možno také nazývat zákony přírodními. Toto vědění ukazuje bez mezer celé tkaní ve stvoření, a umožňuje jasně poznávat všechny děje. Tak v nedotknutelné důslednosti rozvíjí i účel celého lidského života, zodpovězením onoho "odkud" a "kam", takže odpovídá na každou otázku, jestliže člověk opravdu vážně hledá. Zde se musí zastavit dokonce i nejzlomyslnější odpůrci, poněvadž jejich zchytralost nestačí již k tomu, aby mohli rušivě zasáhnout do tohoto dokonale uzavřeného celku Slova, aby tak vzali lidstvu i tuto pomoc.

Základ k výstavbě nového lidstva, který nemůžete a nesmíte obejít, spočívá v této jediné větě: Udržujte krb svých myšlenek čistý! A tím nechť člověk začne! To jest jeho první úkol, který ho učiní tím, čím býti musí. Vzorem pro všechny, kteří usilují ke Světlu a Pravdě, a kteří chtějí celým svým bytím vděčně sloužit svému Stvořiteli. Kdo toto splní, nepotřebuje jiných pokynů. On jest, jakým má být, a dostane se mu nezkráceně těch pomocí, které na něho ve stvoření čekají, aby ho bez přerušení vedly do výšin.

Svět není nekonečný. Je hmotným stvořením, tedy dílem Stvořitelovým. Toto dílo stojí jako každé dílo vedle svého Tvůrce a jako takové je ohraničené. V celém stvoření se setkáváme jenom s vůlí Boží, a tím s jeho Duchem, s jeho silou. Bůh sám stojí vysoko nad stvořením. Hmotné stvoření je již od svého začátku vázáno na nezměnitelné zákony vzniku a rozkladu, neboť to, co nazýváme přírodními zákony, jest tvůrčí vůle Boží, která svým působením trvale světy tvoří a je ruší. Tato tvůrčí vůle jest jednotná v celém stvoření, k němuž patří svět jemnohmotný a hrubohmotný jako jediný celek.

Věčný a bez konce, tedy nekonečný, jest pouze koloběh stvoření v trvalém vznikání, zániku a znovuvytváření.

Věčným koloběhem není míněn oběh země a jiných planet kolem jejich sluncí, nýbrž veliký, nesmírný kruh, ve kterém se zákonitě pohybují všechny sluneční soustavy, a při tom ještě vykonávají své vlastní vnitřní pohyby.

Jemnohmotný svět je místem přechodného pobytu pozemsky zesnulých, je to tak zvaný onen svět. Je těsně spojen se světem hrubohmotným, který k němu patří a tvoří s ním jediný celek. Ve chvíli odloučení vchází člověk se svým jemnohmotným tělem, které nosí spolu s tělem hrubohmotným, do stejnorodého jemnohmotného okolí hrubohmotného světa, zatímco hrubohmotné tělo zanechává zde.

A tento jemnohmotný svět, onen svět, který patří ke stvoření, je podroben stejným zákonům trvalého vývoje a rozkladu.

Vážná snaha po Pravdě a Světle a spojená s tím změna učiní každého duchovně čistším a tím i světlejším, což ho přirozeně musí postupně vždy více uvolňovat od hrubé hmotnosti a přiměřeně podle jeho čistoty a lehkosti hnáti do výše.

Ten však, kdo věří jenom ve hmotu, váže se na ni sám svým přesvědčením a zůstává k ní připoután, takže nemůže být nesen vzhůru. Dobrovolným rozhodnutím každého jednotlivce nastává tedy třídění mezi těmi, kdo usilují ke Světlu, a těmi, kdo jsou poutáni temnotami. To se děje podle platných přirozených zákonů duchovní tíže.

Z toho je zřejmé, že v očistném procesu tak zvaného záhrobí nadejde jednou skutečný konec i pro možnost vývoje pozemsky zesnulých. Poslední rozhodnutí! Lidé v obou světech jsou buď tak dalece zušlechtění, že mohou být povzneseni k oblastem Světla, nebo zůstávají z vlastní vůle poutáni ve svém nízkém způsobu, a proto se nakonec zřítí do tak zvaného "věčného zavržení". To znamená, že budou spolu s hmotou, od níž se nemohou odtrhnout, strženi do rozkladu, protrpí tento rozklad bolestně s sebou a přestanou tak býti osobnostmi. Budou rozptýleni jako plevy ve větru, rozpráší se, a tak budou vymazáni ze zlaté knihy života!

Tento tak zvaný poslední soud, to znamená konečný soud, je tedy rovněž děj probíhající zcela přirozeně působením zákonů, které nesou stvoření, takže by jinak ani nemohlo být. I zde dostává člověk jenom plody toho, co sám chtěl, co si tedy přivodil svým přesvědčením.
Vědění, že všechny děje ve stvoření nastávají samočinně v nejpřísnější důslednosti, že cesty svého osudu tvoří si lidé sami svým přáním a chtěním, že Stvořitel sám zkoumavě nezasahuje, aby odměňoval nebo trestal, to nezmenšuje velikost Stvořitelovu, nýbrž může být jenom povzbuzením, abychom ho viděli ještě vznešenějšího.

Velikost spočívá v dokonalosti jeho díla, a ta nutí k úctyplnému pohledu vzhůru. Vždyť nesmírná láska a naprosto neúplatná spravedlnost spočívají vždy bez rozdílu v největším stejně jako v nejmenším dění.

Veliký jest i člověk, postavený jako takový do stvoření, jako pán svého osudu! Může se svým chtěním povznést vzhůru z tohoto díla a přispívat tak k jeho vyššímu vývoji, anebo naopak strhnout je dolů a zaplést se v něm, takže se již neosvobodí a jde s hmotností vstříc rozkladu, ať již je v hrubohmotném nebo jemnohmotném světě.

Stoupají-li vzhůru ke Stvořiteli z některé části nesmírného stvoření ve veliké tísni bolestné a úpěnlivé prosby, je vyslán služebník ze Svatého Grálu, aby jako nositel Boží lásky zasáhl pomocně do duchovní nouze. Co se vznášelo v díle stvoření jenom jako pověst a legenda, vstupuje tak živě do stvoření.

Podobná vyslání se však nedějí často, jsou vždy provázena velikými změnami a pronikavými převraty. Takoví vyslanci přinášejí světlo a Pravdu zbloudilým, mír zoufajícím, podávají svým poselstvím ruku všem hledajícím, aby jim poskytli novou odvahu a novou sílu a vyvedli je z veškeré temnoty vzhůru ke Světlu.

Přicházejí jen pro ty, kdo touží po pomoci ze Světla, nikoli však pro posměvače ani pro ty, kdo se domnívají, že jen oni jsou spravedliví.

Poznámka: Postupně budou zde pro vážně hledající doplňovány výňatky z Poselství Grálu, které obsahuje 168 přednášek na 1082 stranách.

^ Vrátit se nahoru ^